mám psychický problém, řekl bych dost velký. Mluvim naprosto vážně.
Jedná se o naprostou nesnášenlivost ke škole, řekl bych až alergii.
tenhle stav trvá zhruba 2 roky, ale ted v maturitním ročníku jsem zjistil, že je ten stav je asi horší než se na první pohled zdálo a v podstatě ho nezvládám... Prakticky do ted jsem se na učení nikdy nekouknul, proplouvám se čtyřkama a to mi stačí... je to prostě hnusná škola.
Jenomže jsem zjistil, že letos je maturita a tak bych se měl asi začít trochu učit... Jenomže ono to nejde. K učení se nemůžu absolutně dokopat.A sklidnym svědomím řikám, že ani týden před zkouškou bych se na to učení nekouknul, prostě ten strašnej pocit čumět do náký knížky si nedovedu představit. Když mi rodiče řeknou, at se du učit, tak si otevřu knížku, ale to je tak všechno. jenom koukám na první řádek ani si ho nečtu a čekám, až uplne zhruba hodina, abych mohl říct, že jsem se učil... Prostě radši se budu nad tou knížkou nudit a počítat minuty, než se něcvo opravdu učit - nenávidim to. Při samotném pomyšlení na učení se mi začne svírat žaludek a většinou je mi blbě od žaludku... Když náhodou otevřu sešit, zjistim, že tam nemám žádný zápisky, takže sem nahranej... Když se náhodou učim s přítelkyní, tak se něco naučim, ale druhej den vubec nemám páru, co jsem se učil....Ale absolutně, z toho plyne, na co se učit, když za prád hodin nevim ani o který zemi jsem se učil. Nehledě na to,že mám tendenci bouchnout, když slyším náký sračky v literatuře apod.Nevidim duvod se to učit,nenávidim to a ignoruju to. Něco z tohodle tématu slyšim a okamžitě mě začne lechtat v břiše, jaký se to učíme pyčoviny. Nervama to absolutně nezvládám, roztrhal jsem nejednu knížku. Ale nejhorší je prostě samotnej pocit toho, že musim do tý školy... Taky proto se zhruba jednou týdně rozhodnu, že dnes tam nepujdu.
A neni to kuli písemkám - ty mám jako adrenalín a bavěj mě, ale spíš kuli tomu, že je to zbytečný, prostě ztráta času, nuda... takže proto zustanu doma.
Momentálně propadám ze třech předmětů a je mi to svym zpusobem jedno. Přemýšlim jak tu maturitu uplatit a všichni mi říkaj, než vydělávat hodiny a hodiny peníze po brigádách na uplátek, tak by se to za ty samý hodiny naučili. Pro mě je to nemyslitelný. Já bych klidně skládal vagony uhlí 3 roky v kuse, abych se to nemusel učit.
Když tohle někomu vyprávim, většinou na mě kouká s otevřenou pusou, at si někam dojdu, že to neni normální.
Proto to sem píšu a jsem zvědavej co mi na to napíšete. jenom vám chci říct, že všechno je pravda, nic neni nákým zpusobem vsugerovaný nebo tak.
myslíte, že si mám dojít k nákýmu psychologovi? Dá se to nějak řešit?
Mr. Green
takze se snazte a muzete to pak poradne zatahovat 