1. OFICIÁLNÍ MISTROVSTVÍ AUTOREVUE V MOTOKAROVÝCH ZÁVODECH
aneb
OPĚT MINISRAZUJEME
Tak jak to už u nás bývá pomalu a jistě zvykem, opět jsme se sešli na našem pravidelně-nepravidelném setkání členů Autorevue. Tentokrát jsme zvolili po několika srazech na letištích, barech, clubech, poněkud netradiční místo a to motokáry v Brně.
Účast měla být ze začátku hojná, krom mne se zaručeně přihlásili Bond007, JackNo.1, 911, Funcarver a nakonec se k nám přidal i Lukke. Pokud k tomu ještě připočteme přítelkyně těch, kteří za něco stojí, sešlo se nás dohromady 8 lidí.
Po krátkém čekání u místa srazu na brzdu Funcarvera a na odvoz kamarádky pana Bonda jsem se přesunuli na místo konání závodů.
Po krátkém posezení a duševní přípravě, mém poučení, jak se správně na dráze chovat jsme konečně usedli do kokpitu našich vozů a vyčkávali start. Naše spřízněné duše (přítelkyně) se přesunuly a chopily se úkolu foto-video-dokumentovat tuto akci. Pokud můžu mluvit za sebe, tak foto-dokumentaristka mé osoby se snažila, fotky jsou super, tedy myšlenka vyfotit právě v ten okamžik je super, ale provedení už kapku pokulhává.
Po nahození našich motorů jsme vyrazili vpřed. A zde začne kámen úrazu. Jelikož jsem byl tak rychlý, že jsem začal všem ujíždět, nemohu přesně popsat, co se dělo zamnou. Kroužil jsem po okruhu, špičkově využíval všech výhod zadního náhonu ve spojení s motorem nad zadní nápravou, velmi komunikativního řízení bez posilovače a jediné brzdy, kotoučové, větrané na zadní nápravě. Během závodu se jasně ukázalo, kdo na to má a kdo ne. Zde již nešlo o silná slova, ale o konfrontaci celých mužů a jejich ješitného pocitu z dokonalosti řízení. Po odkrožení několika kol, kdy co kolo, to zlepšení o nějakou tu desetinku jsem dojel o kolo Lukkeho. A zde začalo mé úskalí prvního závodu. Lukke zcela nepříčetně a s ďábelským úšklebkem na rtech svou jízdou zcela znemožnil, abych ho předjel. Loudal se doslova jako hlemýžď, stále kličkoval a zcela mne zbrzdil. Po chívli marného boje jeho nervy nevydržely a udělal zásadní a velmi amatérskou jezdeckou chybu, kterou jsem já, řidič velmi dobrých kvalit, okamžitě využil k předjetí o kolo a s klidným srdcem a tepem 220 jsem se jal dohánět další závodníky. Neodkroužil jsem ani jedno kolo, když v jedné ostré zatačče si všímám, jak ďábelský řidič v pruhované košili si to hasí po rovince a nehodlá očividně brzdit. Jelikož mám v sobě zbytky pudu sebezáchovy, nezbylo, než jít v zatáčče na brzdy a špičkovým manévrem, plně srovnatelným s řidičským umem Micheal Šumachra, se vyhnout téměř nevyhnutelné kolizi rozjetého Lukkeho. V poslední chvíli průjezdu zatáčkou jsem ucítil mírný náraz z boku a nezbylo, než pustit tohoto sobeckého řidiče před sebe. Zbytek závodu se pak již odehrával v jednom duchu. A to v tom, že Lukke, díky svým 50ti kilogramům mi na rovinkách mírné ujížděl a v zatáčkách mne vyložene brzdil. Takto jsme kroužili pár kol, když došlo v S-kové šikaně k hromadné kolizi 3 vozů a následného zastavení zbytků závodníku za touto havárii. Tato zácpa byla naštěstí rychle odstraněna a tak nedošlo k nežádoucímu přehřátí vozu a my mohli pokračovat dál. Odkroužili jsme ještě pár kol a byl konec.
Co tedy říct k tomuto prvnímu závodu. Za sebe mohu s klidným srdcem říci, že jsem to zvládl velmi profesionálně a uplatnil jsem své řidičské umění a doslova o dvě třídy převálcoval ostatní posádky. Nebýt Lukkeho, toho malého, lehkeho skřeta, mohl jsem dosáhnout výraně lepších časů.
Po krátké asi 30ti minutové pauze, vyplněné Bondovým SMSkováním s nutnou prací (rozmněj posilkou…), tlacháním o autech, konzumaci nealkoholických nápojů jsem se už třepal (ostatně to po řízení motokáry všichni) na další závod. Z ůst některých již začaly zaznívat hlasy o tom, že by možná nejeli, ale nepřipadlo v úvahu a jeli jsme všichni. V tomto závodě jsem opět nenechal nic náhodě a po vyjetí dvou dětí ve věku cca 8-10 let jsem vyjel já a toho skřeta nechal za sebou. Tento závod byl mou jasnou dominancí prosycen od začátku do konce. Nenechal jsem místní fanynky na pochybách, že jsem to já, kdo tak válí. Celý závod tedy provázelá kamarádská atmosféra, žádné naschvály a příjemné řízení na čistém vzduchu v nekapotovaných vozech dábělského výkonu. Zhruba v třetině až polovině závodu si všímám, že ten skřet (pro čtenáře, kteří čtou odprostřed upozorňuji, že tím myslím anorektického Lukkeho) jede nějak pomalu a já s pocitem zadostiučinění ho předjíždím. Odkroužím další kolo a copak se nestalo? Zase ten skřet předemnou a nějak pomalu, řikám si, že jsem asi set-sakra rychlý řidič, když já zajedu dvě kola a on se pohne o 10 metrů, ale nechává mne to chladným a s pocitem pořádného chlapáka kroužím dále. Když ovšem o další kolo a dalších 20 metrů dále předjížím Lukkeho znovu, začínám uvažovat, že je něco špatně. To už ale závod pomalu končí a my zajíždíme do depa, kde závod končí. Jak jsem si při vjezdu do depa stačil všimnout, Lukke utrhnul závěs přední, vícpervkové napravy typu „McKuloch“ a tím pádem se opět potvrdilo, že Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Po chvilce radosti, že bude platit za opravu, vystřídala tento pocit informace, že se nic platit nebude a tak jsme si šli opět zasednou ke stolu a odpočinout si před závěrečným soubojem muže (tedy mne) proti bačkorám (tedy zbytku). U stolu jsme se dozvěděli, že Bond musí odjet, jelikož jeho posilovna právě otevřela a čeká, až tam dojde a taky to, že Lukke musí jít navšivit nějakého kamaráda, na kterého si právě vzpomenul, že tan někde bydlí. Abych řekl pravdu, ani jednomu jsem nevěřil, ale nebudu si přece kazit den, když se tak dobře vyvíjel.
Další závod čekal několikaminutovým zdržením při čekání na opravu poškozeného závěsu předního kola. Ale nakonec jsme opět vyrazili a závodili seč nám síly stačily. Tento závod měl v podstatě jediného jezdce, který jasně dominoval všem ostatním vozům, předjížděl všechny o několik kol a přitom stihl mávat fanynkám v boxu. Při vši mé skromnosti musím podotknout, že se jednalo o mou osobu. Závod jsme dokončili jak se patří, bez jediného problému a mohli se chopit porovnávání výsledků. Které jsou zde:
(nejrychlejší kolo)
Závod číslo 1:
1. Lukke 36.560 s
2. Goes 36.805
3. 911 37.298
4. Bond007 38.015
5. Funcarver 38.453
6. JackNo.1 38.635
- zde je nutno říct, že Lukkeho vítězství je jeno z toho důvodu, že podváděl a nedovolil svým konkurentům předjet jeho pomalý vůz.
Závod číslo 2:
1. Goes 36.212
2. Bond 36.471
3. Funcarver 36.820
4. 911 36.868
5. Lukke 37.719
6. JackNo.1 37.731
- zde je nutné říct, že Lukke díky kolizi odjezil o 5 kol méně, než my ostatní
Závod číslo 3:
1. Goes 35.878
2. Funcarver 36.190
3. 911 36.410
4. JackNo.1 36.847
Slovo závěrem:
Na této akci se jasně ukázalo, kdo umí, kdo neumí a kdo „čumí“. Nechci, aby to zde vypadalo, jako nějaká sebechvála, ale jsem prostě dobrej a ostatní na mně neměli. Je to jen konstatování faktů. Bohužel pro příště by to chtělo nějakého komentátora mimo vozidla, jelikož nejde sledovat dění po celém závodě a po celé trati a tak mohu čtenářům přiblížit jen můj pohled, který se ovšem od reálného dění neliší téměř vůbec.
Tak jako vždy jsme si užili pohodového odpoledne, uvolněné atmosféry a pohody mezi všemi bez rozdílů hodnoty auta či jiných nepodstatných blbostí. Pomalu se už stává tradicí, že se různě scházíme na letištích, v zimě na sněhu, na motokárách a pevně věřím, že se tyto akce budou rozšiřovat i o další lidi, kteří by si chtěli pokecat, poblbnout s auty a nechtějí si léčit komplex z nadřazenosti. Určitě se budou další podobné akce konat i nadále (nejčastěji asi na Moravě mezi Brnem a Svitavami), ale tak jako v září, již pomalu plánujeme další větší akci na letišti nejspíš opět v Táboře někdy v červnu, kde se nás loni sešlo pěkných pár aut a pokud by měl někdo zájem, není problém přijet taky, čím víc tím líp.
PS – tato minireporáž byla psána s chladnou hlavou, zhodnotily čistá fakta a realitu. Pokud se to někomu nezdá, mů smůlu a nic s tím nenadělá.
Pár fotek: http://goes.album.cz/motokary/
